K zapomenutí z Varšavy

V podzemním přechodu pod Rondem
chodci jak čerstvá půltěla na hácích
ve svislé poloze
přecházejí přes městský trávicí trakt
Každá ulice má ústní a řitní otvor
Každá ulice ohavně hlučí a páchne
Podél ulic
okna jako skleník těsně pozavíraná
a za sklem šavnaté ženy a dcerky schovávající pod kůží šavnatou dužinu
Pozor
protože se blížím
a jsem červ
to já jsem uvnitř plodů vysoustružil pecky
to já se nesu v morušovém vzduchu
kapkám po hedvábných nitích a ušima sjíždím do hloubi hlavy
Jenom poslouchej jak se po městě roznáším ozvěnou
jak se nesu po okenních sklech
a rozechvívám lustry a skleničky
Nemám slitování
po kouscích odlamuji z krajiny neznámá místa
a nahrazuji jimi známá
Palác kultury bude vyvrácen jako špičák a nahrazen řezákem Mariotta
Má nepřítomnost táhne se za mnou po chodníku
nevyhýbá se lampám u cesty ani stromům
nevyhýbá se odpadkovým košům a pneumatikám
jednou bez námahy podle pachu poznám
že jsem tu přece nikdy nebyl
Ještě hlavní nádraží
pár cestujících na peróně mě zjevně zaznamenává
víčka zavírají těsně jako medailónky
miniaturní portrét vymalovaný řasami
Chci vědět jestli jsem aspoň trochu podobný sám sobě
Protože kdyby ne
O tolik méně bude
k zapomenutí z Varšavy



----------------------